+420603240701

©2018 by Lukáš Mareš. Proudly created with Wix.com

Doporučení pro rodiče mladých sportovců: sportovec, rodič a zápas/závod

October 13, 2019

Zápas či závod je vrcholem sportovní přípravy. Jedná se událost, ve které může sportovec předvést své naučené dovednosti, vyzvat a překonat sám sebe a dosáhnout vítězství. Jedná se ovšem také o událost, která zejména u mladších sportovců stimuluje nervozitu, způsobuje stres a strach. Je žádoucí, aby byl sportovec v takovém duševním rozpoložení, které mu umožní nejen podat dobrý výkon, ale i si sportovní událost užít. Na duševní pohodu sportovce mají kromě dalších vlivů jako soupeř, trenér či diváci/fanoušci podstatný vliv také jeho rodiče. Následující doporučení jsou určena právě Vám, rodičům mladých sportovců. Sbíral jsem je a sepisoval v posledním roce a půl, kdy jsem sledoval zápasy českobudějovických mladých hokejistů, se kterými spolupracuji. Doporučení vycházejí také ze zkušeností z mé kariéry vrcholového hráče ledního hokeje. Jsou psaná pro hokejové prostředí, nicméně jsem přesvědčen, že jsou využitelné i v dalších týmových i individuálních sportech. Souhlasíte s doporučeními? Přidali byste nějaké další?

 

1. Doporučení pro komunikaci s hráčem před zápasem[1]

  • Nezahlcujte syna příliš mnoha pokyny – spíše veďte rozhovor pomocí otázek (např. „jak se těšíš na dnešní zápas?“, „s čím budeš po dnešním zápase spokojený?“) než pomocí direktivních trenérských pokynů (např. „když jedeš 2-1, tak střílej, ať dáš nějaké góly“);

  • Snažte se synovi dodat sebedůvěru, ne ho dostat do většího stresu (nepoužívejte ultimáta či dokonce vyhrožování, ale snažte se s hráčem vést otevřený přátelský rozhovor);

  • Nepomlouvejte trenéry, soupeře, rozhodčí ani spoluhráče – nechte je dělat svou práci a podporujte v dětech respekt k nim;

  • Snažte se v synovi vzbudit vnitřní zájem o zápas jako takový (např. výrok „dnes můžeš zažít spoustu zábavy a pomoci týmu, abyste vyhráli, tak si to užij!“), nemotivujte hráče vnějšími odměnami za konkrétní výsledky (např. „když dáš gól, koupím ti novou televizi“) - podporujete tím v synovi vazbu k odměně, nikoli k činnosti samotné;

  • Nebojte se mluvit i o jiných tématech než je hokej, pomůžete tím uvolnit atmosféru a odlehčit předzápasový stres.

2. Doporučení pro fandění na zápase

  • Buďte hrdí na své syny, že hrají hokej;

  • Buďte pozitivní, hledejte ve hře to dobré, ne to špatné;

  • Naučte se oceňovat krásu maličkostí;

  • Zohledňujte kontext – např. že Váš syn obětovává léto a slunečné dny pro to, aby hrál hokej, že musí brzy vstávat, že hokej je náročný sport a ne každý v něm dokáže vynikat;

  • Podporujte své syny spíše než že je budete kritizovat. Nevybíjejte si na svých dětech vlastní frustrace. Vaše negativní zaměření dostává hráče do stresu (samotná hra je svou rychlostí a fyzickými střety již tak značně stresová) a udusáváte v něm kreativitu;

  • Respektujte, že Váš syn žije vlastním životem a není prostředkem pro realizaci Vašich snů. Není ani prostředkem k soupeření s ostatními rodiči na tribuně;

  • Když jdete na zápas, spíše povzbuzujte/fanděte než že budete radit nebo pořvávat po hráčích, trenérech či rozhodčích. Dáváte-li hráčům pokyny z tribuny, spíše než o pomoc se jedná o jejich zahlcování. Hráč je v únavě, má v hlavě taktiku a v průběhu zápasu dále dostává pokyny od trenéra, tudíž další pokyny jsou spíše matoucí a rozptylují ho z herního ponoření; 

  • Hokej jakožto kontaktní sport probouzí v hráčích, trenérech i Vás-nás jakožto divácích nižší sklony (např. snahu prosadit vlastní dominanci, ponížit soupeře, vybít si zlost). Snažte se jít svým synům příkladem a osobně se kultivujte. Velkou výzvou pro hráče, trenéry i Vás-nás jakožto diváky je být rozumní, nikoli pouze žádostiví nebo vznětliví. Tato rozumnost obnáší především respekt k druhým (nejen k hráčům a trenérům soupeře, ale i k rozhodčím a na tribuně k ostatním rodičům) a lásku ke hře jako takové, nikoli zaměření na výkon některého hráče či lpění na výsledku zápasu.

3.   Doporučení pro komunikaci s hráčem po zápase[3]

  • Pokud hráči sdělujete osobní dojmy ze zápasu, mluvte jasně, k věci a nezatemňujte to, co chcete říci;

  • Nelichoťte za každou cenu, buďte upřímní a věrohodní, ale snažte se zaměřovat na pozitiva – např. „ačkoli se ti dnes moc nedařilo se prosadit, bylo vidět, že si se snažil a nevzdal si to“;

  • Když Váš syn nehrál dobře, nezahlťte ho negativní kritikou pod návalem emocí, ale spíše obejměte a povzbuďte k další práci na sobě, která mu pomůže se zlepšit. Na neúspěchy svého syna reagujte se zájmem a berte je jako příležitost pro syna i Vás se něco naučit;

  • Dávejte konkrétní zpětnou vazbu zaměřenou na proces a úsilí hráče – ne např. „dnes to bylo strašné“ nebo „hrál si výborně“, ale spíše „dnes si ubránil mnoho situací“, „střílel si skvěle na tečování“, „zodpovědně si dobrusloval“, „bylo vidět, že si do toho zapálený a snažil ses“ ad. Oceňujte píli hráče, obětavost, herní projev, nezaměřujte se pouze na góly, body, vítezství nebo prohru týmu;

  • Chvalte za úsilí – nejde o to chválit za každou cenu, ale ocenit nasazení a úsilí, které hráč předvedl. Příklad: „líbilo se mi/je super, že si dohrával souboje a hrál s nasazením“, „líbili se mi tvé snahy o to tvořit hru" ad. Podporujte v synovi touhu se zlepšovat tím, že u něho budete oceňovat nasazení a vášeň pro činnost spíše než talent. Buďte pro své syny parťáky rozvoje spíše než jejich soudci, kteří se zaměřují na to, co už je jednou dané.

  • Neprezentujte hráči za každou cenu vlastní hodnocení zápasu, ale zajímejte se také o to, jak zápas prožíval a viděl on (např. „jak se ti dnes hrálo?“, „jak si viděl a prožíval tu situaci?“)

  • Naslouchejte tomu, co Váš syn chce říci – veďte s ním dialog o zápase, střídejte se v mluvě, neskákejte mu do řeči, nedávejte dlouhé proslovy;

  • Nekritizujte před synem ostatní hráče, trenéra ani rozhodčí – budujete tím v synovi postoj, kdy spíše než v sobě bude hledat chyby v druhých;

  • Pokud hrál Váš syn špatně, s největší pravděpodobností to ví a samotného ho to štve. Připomínáním jeho špatného výkonu mu nepomůžete, spíše ho otrávíte. Chcete-li s ním přesto jeho výkon řešit, buďte naslouchaví a snažte se synovi porozumět spíše než mu vyčítat chyby;

  • Nebojte se v pozápasové konverzaci opustit téma hokeje – jsou i jiná témata k řešení, hokej není všechno.

 

[1] Inspirováno vlastními zkušenostmi autora a základními pravidly ČSLH pro rodiče mladých hokejistů

 

[2] Inspirováno myšlenkami Mariana Jelínka, R. J. Sternbergem a knihou Kognitivní psychologie (2002), Carol Dweckovou a knihou Nastavení mysli (2017), základními pravidly ČSLH pro rodiče mladých hokejistů a vlastními zkušenostmi autora.

 

Dodatek: Rodič na tréninku

  • Jdete-li se podívat na trénink, nekoučujte své syny z tribuny – narušujete tím práci trenérů a zahlcujete své děti;

  • Nepořvávejte na trenéra – důvěřujte mu, že svou práci dělá promyšleně a dobře; pokud máte k tréninku výhrady či otázky, domluvte si s trenérem osobní setkání;

  • Není nutností být na každém tréninku – jděte si nakoupit, do kina, na dobrou kávu… 😊

 

Váš mentální kouč a filosofický konzultant Lukáš Mareš

 

 

 

Please reload

Our Recent Posts

Zápas či závod je vrcholem sportovní přípravy. Jedná se událost, ve které může sportovec předvést své naučené dovednosti, vyzvat a překonat sám sebe a...

Doporučení pro rodiče mladých sportovců: sportovec, rodič a zápas/závod

October 13, 2019

Pokud je Vašemu synovi/dceři pod 15 let (věk prosím berte orientačně), je mladý/á na výkonově pojatou spolupráci. Ta v zásedě znamená práci na zlepšen...

Můj syn/dcera je na spolupráci s vámi příliš mladý/á...Ano, nebo ne?

September 7, 2019

Hokejová sezona je poměrně dlouhá a náročná. Jedná se o časový úsek, během kterého si hráč projde drobnými i většími krizemi, narazí na dosud neznámé...

Jak se psychicky připravit na hokejovou sezonu?

July 29, 2019

1/1
Please reload

Tags

I'm busy working on my blog posts. Watch this space!

Please reload